Zrovna jsme s mojí kamarádkou
Týnou došli ke škole. U dveří stáli všichni z našeho kroužku a tak jsme se
na sebe tázavě podívali a přispěchali blíž. Byla to naše druhá hodina a tak tam
pár lidí přibylo, ale jeden kluk odešel. Já a Týna jsme byly v kroužku nejstarší, potom byli šesťáci a nakonec páťáci. Lukáš, náš učitel kroužku, si ještě nesehnal klíče a ono bylo zamčeno. Kluci z šestky oběhli školu, kde bude odemčeno. Přiběhli se zprávou, že je odemčená tělocvična, ale skleněné dveře, mezi tělocvičnou a chodbou byly zamčené. To nám moc tedy nepomohlo a tak jsme začaly zvonit.
Nikdo nepřišel, a
tak Lukáš zavolal svému kamarádovi Markovi Inderkovi, který vede dramatický
kroužek a zeptal se, co má dělat. Nevíme, co mu ten řekl, ale nejspíš to, co jsme
doteď dělali, zvonit. A tak jsme tam seděli, kluci hledali nejbližší otevřený
okno a najednou někdo šel ke dveřím. Svolali jsme kluky a čekali, kdo přijde.
Byla to paní učitelka Bílková. Poděkovali jsme jí, že zachránila náš kroužek a
vběhli dovnitř.
Jenomže jsme tu měli další problém. A to ten,
že naše obvyklá třída, 2. C. kam jsme chodili, byla zamčená. Automaticky jsem
zamířila k mojí třídě 7. A. a v duchu doufala, že třídu nikdo nezamknul.
Dotkla jsem se kliky dveří a stiskla… Dveře se otevřely a já v duchu
zajásala. Pak jsem zakřičela do chodby, že jsem našla odemčenou třídu. Posadili
jsme se na židle a celou dobu, co jsme tam byli, jsme vymýšleli jméno časopisu.
Nakonec jsme se shodli na jméně Brďák. Shodli jsme se a jako domácí úkol, jsme
dostali, napsat do naší rubriky článek. Odcházeli jsme ze třídy a já jako první
vzala za kliku a… „Je zamčeno.“ Oznámila jsem a otočila na ostatní. Zdeněk ze
šestky ještě zkusil kliku, ale jak jsem řekla, bylo zamčeno.
Lukáš začal volat
paní ředitelce a my si sedli na oranžovou, sedačku. Někdo si sedl na opěradlo a
Lukáš mezi tím domluvil.
„Paní ředitelka sem někoho pošle.“ řekl
Lukáš. Podíval se na nás „Když už jsme tady a než někdo přijde, co kdybychom
udělali fotku?“ Nikdo nebyl proti, tak jsme se tam vyfotili. Zachránila nás
paní školnice, která přišla asi pět minut po fotce. Ale ten den, jsme vymysleli
spoustu věcí a každý měl své místo v tomto časopise. Já si vzala na práci
Děj ve škole, Týna kulturu a tak jsme každý dostali něco na práci. Vlastně, tak
jsme trochu i začali.
Žádné komentáře:
Okomentovat